Ilha

Ozvěny ostrova přetrvávají v prostoru i v paměti. Hlasy rezonují, živé. Okamžik a místo, živí jsou stíny, které se procházejí po vybledlé krajině zátoky. Historie se usazuje v přítomnosti. Historie promítá svůj křik. Tři ženy trubadúři. Zařízení, které zachycuje hlas. Malíř, který vrací barvy. „Jsou to šťastné ostrovy, jsou to země bez místa. Kde král žije v očekávání, ale když se začneme probouzet, hlas ztichne a zůstane jen moře.“