The Hare Who Wore A Sweater

Zajíc ve svetru **Postavy:** * **BERTRAM:** Zajíc, tak trochu pecivál, miluje svůj svetr. * **AGNES:** Zajíčice, Bertramova partnerka, touží po dobrodružství a změně. * **RUDOLF:** Lišák, šarmantní, ale nebezpečný. * **Vypravěč** **(Opona se zvedá. Na scéně je útulná, ale poněkud zanedbaná nora. Bertram sedí v roztrhaném, ale zjevně milovaném svetru a louská ořechy. Agnes netrpělivě přešlapuje.)** **Vypravěč:** V hlubokém lese, kde stromy šeptaly staré příběhy, žil zajíc Bertram. Měl rád klid, teplo své nory a především svůj starý, vlněný svetr. Byl to pro něj víc než kus oblečení – byl to symbol pohodlí, stability a věcí, které se nemění. Jenže svět kolem se měnil. A jeho zajíčice Agnes se měnila s ním. **Agnes:** (Povzdechne si) Bertrame, musíme si promluvit. **Bertram:** (Ani nezvedne hlavu) Mluv, drahá. Jen počkej, tenhle ořech je nějaký odolný. **Agnes:** Odolný je celá naše situace! Bertrame, podívej se na sebe! Ten svetr… je to jediná věc, kterou sis nenechal vyměnit za posledních pět let! **Bertram:** Ale já ho mám rád! Je pohodlný, hřeje… **Agnes:** A smrdí po lišejníku! Podívej se na náš domov. Všude pavučiny, prach… Život utíká, Bertrame! Chci dobrodružství, chci vidět svět! **Bertram:** Můj svět je tady, s tebou. Co je špatného na klidu? Na stabilitě? **Agnes:** Špatného je to, že jsi zabředl do rutiny! Už si nepamatuješ, kdy jsme naposledy honili motýly? Kdy jsme se smáli, dokud nás nebolelo břicho? Už si ani nepamatuješ, kdy jsme si naposledy vyznávali lásku bez toho, aby u toho byl tvůj… tvůj zatracený svetr! **Bertram:** (Konečně se zvedne, dotčený) Ale já tě miluju, Agnes! Vždyť víš! **Agnes:** Vím? Někdy si nejsem jistá, jestli nemiluješ víc ten tvůj svetr než mě! **(Agnes odejde k východu z nory, rozrušená. Bertram ztěžka dosedne zpět a přitiskne si svetr k sobě.)** **Vypravěč:** Láska je jako křehká květina. Potřebuje péči, slunce a občas i déšť. A někdy, když na ni zapomeneme, začne vadnout. A když zvadne, otevře se prostor pro něco jiného. Něco, co může být lákavé, ale nebezpečné. **(Na scéně se objeví Rudolf, lišák. Je elegantní, s uhlazenou srstí a vypočítavým úsměvem. Nenápadně se přiblíží k Agnes, která stojí před norou a dívá se do dálky.)** **Rudolf:** (Hladkým hlasem) Krásný den, že? Ale zdá se, že něco trápí tak krásnou zajíčici. **Agnes:** (Trhne sebou, překvapená) Kdo… kdo jste? **Rudolf:** Jen pocestný. Rudolf, k vašim službám. Všiml jsem si, že vaše oči touží po dálce. Po něčem víc. **Agnes:** (Opatrně) Možná… **Rudolf:** Vím, co to je. Ten stálý pocit, že je tam venku víc, než co vám nabízí tato lesní džungle. Že je tam svět plný lesku, vzrušení… Svět, kde zajíci nenosí jeden a ten samý svetr po celou věčnost. **(Agnes se na něj podívá, zasažená jeho slovy.)** **Agnes:** Můj partner… je spokojený s tím, co má. **Rudolf:** Spokojenost je pro zbabělce, drahá Agnes. Praví dobrodruzi touží po změně. Pojďte se mnou. Ukážu vám svět, o kterém se vašemu Bertrámovi ani nesnilo. Svět, kde lišky a zajíci tančí pod měsíčním svitem a staré svetry jsou jen pro ohniště. **(Agnes zaváhá. Její touha po dobrodružství je silnější než její obavy. Podá Rudolfovi tlapku a odejdou.)** **Vypravěč:** A tak Agnes odešla. S Rudolfem, lišákem, který sliboval sny. A Bertram? Bertram zůstal sám, se svým svetrem a prázdnou norou. Ale i zajíc ve svetru má své limity. A když ztratí to nejcennější, může se proměnit v někoho, kdo už nesedí a nelouská ořechy. **(Bertram vyjde z nory. Podívá se na prázdné místo, kde stála Agnes. Pak se podívá na svůj svetr, pak na pušku, kterou má opřenou u vchodu. Rozhodnutí je vidět v jeho očích.)** **Bertram:** Ne. Tohle nenechám jen tak. Agnes je moje! A žádný lišák mi ji nevezme! **(Bertram popadne pušku. Je to stará lovecká puška, možná po dědečkovi. Je to absurdní scéna – zajíc s puškou – ale je v ní i zoufalství a odhodlání. Vypravěč se usměje.)** **Vypravěč:** Někdy se láska musí vybojovat. A někdy se i ten nejpohodlnější zajíc musí vzdát svého svetru a chopit se zbraně. Protože i pod vlnou se skrývá srdce, které bije pro toho druhého. **(Scéna se mění. Jsme v divokém, nebezpečném lese. Agnes a Rudolf jsou v hádce.)** **Agnes:** Ale ty jsi mi sliboval dobrodružství! Ne jen neustálé utíkání před honci a schovávání se v zapomenutých doupatech! A proč jsi mě odvedl tak daleko od mé nory? **Rudolf:** (Klesne maska šarmu, ukáže se jeho pravá povaha) Protože jsem chtěl, abys zapomněla na toho svého pecivála! A hlavně… chtěl jsem si tě nechat pro sebe! Ty jsi příliš naivní, Agnes. **Agnes:** (Zděšeně) Ty jsi mě podvedl! **Rudolf:** Já jsem ti ukázal realitu, Agnes. Divočinu. A teď jsi moje. **(Najednou se ozve výstřel! Rudolf se strhne. V dálce je vidět Bertram, se svým svetrem a puškou. Jeho obličej je plný odhodlání.)** **Bertram:** (Křičí) Agneeees! **Rudolf:** (Zavrčí) Ten otravný zajíc! (Vytáhne zpod kožichu malou, ale nebezpečnou pistoli.) **(Vypukne přestřelka. Je to absurdní a napjatá scéna zároveň. Zajíc s puškou a lišák s pistolí. Zní výstřely a rachot z boje. Bertram, ačkoliv je zjevně mimo své prostředí, bojuje s divokostí. Rudolf je rychlejší, ale Bertramova odhodlání je silnější.)** **Vypravěč:** Láska je podivná věc. Dokáže změnit zajíce v hrdinu. Dokáže dát sílu těm, kteří ji nikdy neměli. A dokáže odhalit skutečnou tvář těch, kteří se skrývají za šarmem. **(Během souboje se Bertramovi podaří odzbrojit Rudolfa. Lišák se snaží utéct, ale Bertram ho dostihne.)** **Bertram:** (Přitlačí Rudolfa k zemi) Už nikdy se nepřiblížíš k Agnes! Rozumíš?! **Rudolf:** (Vztekem zkřivený obličej) Toho budeš litovat, zajíci! **(Bertram dá Rudolfovi pořádnou ránu do čumáku, až lišák ztratí vědomí. Pak se otočí k Agnes. Odhodí pušku a klesne na kolena, vyčerpaný.)** **Bertram:** Agnes… **Agnes:** (Přiběhne k němu, s pláčem) Bertrame! Bála jsem se, tak jsem se bála! **Bertram:** (Objímá ji) Odpusť mi. Odpusť mi, že jsem tě neposlouchal. Že jsem se schovával za svůj svetr. Měl jsem ti ukázat svět. Měl jsem ti ukázat, že i já umím být dobrodružný. **Agnes:** (Políbí ho) Teď už vím. Nemusíme nikam utíkat, Bertrame. Můj svět je tam, kde jsi ty. Ať už se svetrem, nebo bez něj. **Bertram:** (Usměje se, ale pak se zadívá na svůj svetr, který je teď roztrhaný a špinavý od boje) Možná… možná je čas na nový svetr. Nebo na to, abychom ho spolu opravili. **Agnes:** (Usměje se) To zní jako dobrodružství. **Vypravěč:** A tak se zajíc Bertram a zajíčice Agnes znovu našli. Pochopili, že láska není o tom, zůstat v klidu, ani o tom, neustále hledat vzrušení. Láska je o tom, růst spolu, podporovat se navzájem a občas se i poprat o to, co je vám drahé. A ano, občas to znamená odložit svůj oblíbený svetr a chopit se zbraně. Ale nakonec… je to vždycky o lásce. **(Bertram a Agnes se objímají. Rudolf leží v bezvědomí. Vypravěč se usměje.)** **Vypravěč:** Konec. Anebo jen začátek nového, dobrodružného života zajíce ve svetru. A jeho zajíčice. **(Opona se zavírá.)**