Na povrchu lesa se střídají světla, barvy a stíny v rytmickém kaleidoskopu. Hmota a nehmotné jsou v neustálé interakci. Obrazovka se proměňuje v animovanou malbu. Běžně světlo popisuje motiv, ale zde je les téměř – téměř – zakryt, protože světlo, které vymezuje svět, se stává autonomním, viditelným; popisuje samo sebe jako subjekt. Vznikají zvláštní efekty: světlo a stín rostou a zase ustupují, kůra se třpytí, větve se chvějí, nebo nad nimi plují mraky; stromy se chvějí zimou nebo hrozivě potřásají; sluneční světlo bliká, jako elektrická žárovka. Portrét žije. Tyto filmy nejsou indexem prostoru a objektů, ale kinematografií času, pohybu, světla; mihotavé řasy okouzlených očí v cvakání clony.
Herci a tvůrci 2
Režie: