Self-Portrait

Až do počátku 70. let, kdy se rozšířil Sony Portapak – bateriový videorekordér, který mohl nosit jeden člověk – byl přístup k videotechnologii převážně omezen na televizní studia provozovaná korporacemi. Toto zařízení také umožnilo umělcům vidět, co nahrávají, v reálném čase a okamžitě si to přehrát, což podnítilo zkoumání stále plynulejšího vztahu technologie k tělu, jazyku a samotnému času. „Autoportrét“ Shigeko Kuboty ztělesňoval neomezený potenciál nového média a svobodu od zavedených konvencí, kterou představoval. Toto dílo, v němž Kubota interaguje s vlastním obrazem, obsahuje některé z jejích nejranějších známých experimentů s videem. Použila zde nové nástroje k manipulaci s elektronickým signálem, vytváření dříve nepředstavitelných barev a vzorů a rozplétání zavedených konvencí tvorby obrazu přímo před našima očima.