Statut: Saisonnier

Od konce druhé světové války je Švýcarsko do značné míry závislé na pracovnících z jižní Evropy – nejprve z Itálie, poté ze Španělska a nakonec z Portugalska a bývalé Jugoslávie. Mnozí z nich měli v Evropě unikátní, ale obzvláště nespravedlivý status „sezónních pracovníků“. Tito dělníci směli ve Švýcarsku pobývat pouze devět měsíců v roce a po zbylé tři měsíce se museli vrátit domů; nesměli měnit zaměstnání ani si zajistit vlastní ubytování, museli bydlet v prostorách poskytnutých zaměstnavateli. Rovněž jim nebylo dovoleno přivést si s sebou své manžele a děti. Desítky tisíc lidí žily v nevyhovujících, často nebezpečných podmínkách a snášely obzvláště těžké pracovní podmínky, zejména ve stavebnictví, ale také v zemědělství a hotelnictví.