Ev

Hülya a Mustafa se snaží zorganizovat život ve stanu tak, aby jejich děti mohly dál žít své životy. Nejmladší İbo je energický chlapec plný radosti. Poté, co se náhle ocitl bez domova, okusil i svobodu možnosti kdykoli vyrazit do ulic a raději tráví všechen čas venku hraním než chozením do školy. Ani İbo, ani jeho rodina si plně neuvědomují traumatický dopad bezdomovectví. Chovají se, jako by vždy žili ve stanu, a tváří se, jako by vše bylo naprosto normální. Věří, že jejich život ve stanu je dočasný, a tráví dny plánováním stavby nového domova. Z dálky vypadají obyčejně, stejně jako každá šťastná rodina. Jak však čas rychle plyne, jejich plány postupně ustupují zoufalství.