Los armarios no se vacían solos

Žal je nejhlubším stavem zlomeného srdce. Protože milovaná osoba už tu není, odešla, a vzpomínky se stávají nepolapitelnými a prchavými. Proto by její oblečení a boty měly zůstat nedotčené ve skříni, přesně tak, jak byly před odchodem. Skříně se samy nevysypou. To vypovídá o ztrátě, osamělosti, strachu, naději a způsobu, jakým se každý člověk vyrovnává s tímto klíčovým okamžikem v životě. Ačkoliv jsme schopni pohřbít nebo zpopelnit milovanou osobu, přesto nevíme, jak začít vyprazdňovat skříň. Tušíme, že v den, kdy bude prázdná, naše srdce skutečně začnou proces normalizace nepřítomnosti.