Loving Wallada

Wallada, jediné dítě jednoho z posledních umajjovských chalífů, al-Mustakfiho, zavražděného v roce 1025, se v průběhu 11. století prosadila jako básnířka i jako svobodná žena. Byla první Evropankou, která pořádala literární salon, a obklopovala se uměleckou a kulturní elitou tehdejší Córdoby. Film je portrétem tohoto století s jeho kontrasty, které zahrnovaly jak Ibn Hazma, autora spisu „Tawk al-Hamama“ (Holubičí prsten) o lásce a milencích, tak vzestup andaluské poezie a zpěvu. Zmiňuje také vliv Ziryabovy školy na hudbu, módu, parfémy a formování vytříbené elity, která se nakonec rozšířila po celém al-Andalusu i za jeho hranice. Snímek rovněž vypráví o nešťastné lásce Wallady a velkého básníka Ibn Zaydúna a zároveň evokuje občanskou válku a pád umajjovského chalífátu al-Andalusu.