Love

Snímek „Láska“ vytrhává z původního kontextu a staccatově, opakovaně za sebou řadí scény, které se v historii filmu nesčetněkrát objevily – od prvních záchvěvů touhy, přes milostné scény plné vášnivých dialogů a činů, až po zradu, znechucení a násilí. Film nám tak k zábavě, zděšení i kritice předhazuje stereotypní, nadsazenou trajektorii (heterosexuální) lásky. Moffatt tímto procesem spojuje výraznou údernost a sugestivnost statického obrazu s uspokojením z kompletního filmového vyprávění. Vždyť je to nakonec jen film. „Láska“ ztělesňuje Moffattovu touhu vytvářet díla, která mají „mezinárodní vzhled“ a zabývají se „univerzálními dilematy“. „Láska“ je parodií i pastišem, kritickým komentářem i jízlivě humorným dílem.