Hudba řekla pojď, a tak jsem šel

V loňském roce uvedl Jiří Suchý na Letní filmové škole film Pochodem vchod aneb Zastavit stát, který mapoval jeho lásku k filmu, a letos, jak divákům slíbil, přiváží snímek, který vypráví o jeho vztahu k hudbě. Úplně prvním hudebním zážitkem Jiřího Suchého byla podle jeho slov plzeňská mluva. A hned poté klatovský věžný troubící z Černé věže večerku… Vzpomínání na hudební prožitky je v podání principála divadla Semafor svéráznou a laskavou procházkou (nejen) dějinami naší země od 30. let 20. století. Neboť stejně jako dobové hudební šlágry ovlivňovaly budoucího hudebníka a divadelníka i skladby protektorátních komiků, Voskovce a Wericha, ale také Lisztova Maďarská rapsodie či ruské písničky, které s sebou přivezla po osvobození Rudá armáda. A samozřejmě jazz, který přivezla ta druhá. A pak přicházejí spolupracovníci a přátelé – Jiří Šlitr, Karel Vlach, Rudolf Havlík, Jitka Molavcová… Vzpomínání Jiřího Suchého není v tomto případě natolik formálně vynalézavé jako u snímku Pochodem vchod aneb Zastavit stát, i tentokrát je ale jeho monolog prokládán úsměvnými titulky a ukázkami. Dohromady tvoří příběh celoživotní lásky, dlouhé šňůry hudebních setkání, často překvapivých, podaných ovšem s poetickým humorem, který je Jiřímu Suchému vlastní. (LFŠ)