Los ríos

Muž mi zaklepe na dveře. Ptám se ho, co potřebuje. Neodpovídá. Několik okamžiků na mě hledí svýma obrovskýma očima. Dívá se na mě, jako by se díval na zjevení. V tom tichu, v těch pomatených očích se rodí řeky a rozvíjejí vzpomínku na vodu, útržkovité vědění o tornádech a březích, o vrzajících stromech, o ptácích koupajících se v dešti, o lidech ztracených na nějakém ostrově, o topení v zátočinách, o šplouchání vesel, o stínu, kde se řeka zužuje. Muž mi zaklepe na dveře. Řekne mi: Ty tu nejsi, my tu nejsme.