Tempus Fugit

Film se ponořuje do světa myšlenek a vzpomínek Camila, dospívajícího chlapce se svalovou poruchou, který se ocitá na prahu dospělosti. Dialektika snímku, krystalizovaná v rozsáhlém šestnáctiletém filmovém záznamu, osciluje mezi psaním filozofických textů a rozhovory s jeho přítelem Luisem. S kritickým pohledem se zaměřuje na společenské systémy, vlastní vztahy i na sebe sama. Jeho způsob vnímání pohání časové skoky jedním či druhým směrem, s jejich odbočkami a sněními, podobně jako funguje paměť. Čas se tak stává jak tématem, tak i prostředkem.