Manuela

Velký průsvitný paraván, který dominuje tomuto filmu, jasně zobrazuje tělo Manuelly de Freitas, držící svíčku. Přesněji řečeno, je to stín (či odraz) jejího těla a ústřední postavy snímku, hra variací odrazů, rozmazání a stínů. Je to stínové divadlo pro kino plné reflexí, z nichž rytmicky vystupují další těla, která jsou zase odrazy duší. V tomto černobílém, němém filmu jsou těla jedinou materialitou a není náhodou, že se film – film o těle a duši Manuelly de Freitas – jmenuje Manuela.