Data

**Vyhazovač a zákazník: Rozhovor o sdílení dat** **Osoby:** * **Bohouš**: Vytáhlý, ramenatý vyhazovač s ledovým klidem a pronikavým pohledem. * **Karel**: Zákazník, který právě popíjí pivo a vypadá trochu unaveně. **(Scéna: Poloprázdný bar, pozdní večer. Bohouš prochází kolem stolů a kontroluje situaci. Zastaví se u Karla.)** **Bohouš:** Dobrý večer. Užíváte si večer? **Karel:** (Zvedne hlavu, překvapený oslovením) Dobrý. Jo, docela jo. Proč se ptáte? **Bohouš:** Jen tak. Vidím, že máte v ruce telefon. Dneska už ho má skoro každý. Používáte ho hodně? **Karel:** No jasně. Bez něj už se ani neobejdu. Práce, komunikace s přáteli, zprávy... **Bohouš:** Chápu. A víte, kolik informací o sobě ten telefon sdílí? S kým vším? **Karel:** (Mírně se zamračí) Něco málo vím. Jako že aplikace sbírají data a tak. Ale nijak to neřeším. Co s tím udělají? Stejně jsou to jen data. **Bohouš:** Jen data, říkáte. A co kdybychom se na to podívali z jiného úhlu? Řekněme, že tenhle bar je jako váš telefon. A já jsem ten, kdo se stará o to, co se s daty děje. **Karel:** (Zasměje se) To je zajímavé přirovnání. Pokračujte. **Bohouš:** Když vejdete do baru, já si vás všimnu. Co máte na sobě, s kým jste přišel, co si objednáte. To jsou všechno data, že? **Karel:** Ano, dá se říct. Ale to je přece normální. Jsem tu fyzicky, takže mě vidíte. **Bohouš:** Přesně tak. A když si objednáte pivo, já vím, že máte rád pivo. Když si objednáte rum, vím, že máte rád rum. To jsou preference, které mi pomáhají lépe pochopit, kdo jste. Stejně jako aplikace v telefonu. **Karel:** Chápu. Takže když mi pak nabídnete slevu na pivo, protože vím, že ho piju nejčastěji, tak je to výhodné pro oba, že? **Bohouš:** Přesně tak. A teď si představte, že bych tyhle informace o vás začal sdílet s každým v okolí. S barem naproti, s obchodem s oblečením, s taxikářem. Bylo by vám to příjemné? **Karel:** (Zaváhá) Asi ne. Proč by to dělali? **Bohouš:** Možná by jim to pomohlo lépe vás oslovit s nabídkami. Nebo by to pomohlo taxikáři, aby věděl, že chodíte do hospody a je šance, že budete chtít odvoz. Vždyť jsou to "jen data", jak jste říkal. **Karel:** Ale je rozdíl, když mi nabídnete slevu v baru, kam chodím, a když moje preference zná celý svět. To už se necítím tak pohodlně. **Bohouš:** Proč? **Karel:** Protože už to není jenom o mně a o baru. Už je to o tom, že moje soukromí mizí. Že najednou každý ví, co dělám, co si kupuju, co mám rád. **Bohouš:** Takže je rozdíl v tom, kdo data vlastní a k čemu je používá? **Karel:** Přesně. Když je používáte vy, abyste mi vylepšil zážitek tady v baru, je to v pořádku. Ale když je použije někdo jiný bez mého vědomí nebo souhlasu, už je to problém. **Bohouš:** A co kdybych vám za sdílení těchto dat nabídl něco víc? Třeba slevu na všechny drinky, doživotně. Pořád byste to odmítal? **Karel:** To už je těžší rozhodování. Něco za něco. Ale pořád bych se ptal: Proč to potřebují vědět? A co se stane, když se ta data dostanou do špatných rukou? **Bohouš:** A co kdybych vám zaručil, že se nikdy nedostanou do špatných rukou? Že jsou u mě v trezoru a nikdy je nikomu neřeknu. Jen je budu využívat pro zlepšení služeb tady u nás. **Karel:** Tak to už bych nad tím uvažoval jinak. Důvěra je klíčová. **Bohouš:** Takže, když se vrátíme k vašemu telefonu. Věříte těm, kdo ta data sbírají? Věříte, že je chrání a používají je jen k tomu, k čemu vám řekli? **Karel:** (Zamyšleně) Asi ne tolik, jako bych věřil vám, když mi dáte slovo a podáte ruku. Oni jsou moc daleko, abychom si mohli takhle popovídat. **Bohouš:** A co kdybych vám řekl, že ne vždycky máte na výběr? Že abyste mohl telefon vůbec používat, musíte s něčím souhlasit? I když nevíte přesně s čím. **Karel:** To je to nejhorší. Že je to často tak, že musím buď souhlasit, nebo aplikaci nepoužívat. A to je v dnešní době skoro nemožné. **Bohouš:** Takže to není tak jednoduché, jako "jen data", že? Je to o moci, o důvěře a o volbě. A o tom, co jsme ochotni obětovat pro pohodlí. **Karel:** Máte pravdu. Nikdy jsem se na to takhle nedíval. Děkuju za zajímavý rozhovor. **Bohouš:** Není zač. Jen jsem chtěl, abyste si uvědomil, že i když je to virtuální, pořád jsou to vaše informace. A ty mají cenu. A mělo by záležet na tom, kdo je má a co s nimi dělá. Dobrý večer. **(Bohouš se otočí a pokračuje v obchůzce. Karel zůstane sedět, popíjí pivo a zamyšleně hledí na svůj telefon.)**