L’Heure du Berger

Název mi vnukla kniha Samuela Becketta o Proustovi, kde vzpomíná, že se po válce objevila nová forma reklamy, která nevnucuje jen produkt, ale i dobu, kdy se má konzumovat: "V poledne, v sedm hodin: čas na Berger." Tuto reklamu jsem znal, ale až při opětovném čtení této pasáže mi došlo, jak moc se to podobá záběru, kde sám piju Berger, s jasně viditelnou etiketou, a kde kostelní zvony odbíjejí sedm hodin. Berger pastis je samozřejmě zcela spojený s Jeanem [Lambertem], s našimi setkáními, našimi týdenními aperitivy. *L'Heure du Berger* je rekonstrukcí Maniquerville. Oba filmy vznikaly ve stejnou dobu. Kromě Jeanova naléhavého "návratu" do jeho domu, jako jeho duch mě zval k natočení tohoto filmu, mě možná tíha natáčení Maniquerville vedla k natočení tohoto filmu tak lehkým a intuitivním dotekem.