Monodramas

Douglasova monodramata, deset krátkých videí o délce 30 až 60 sekund, pojatých jako zásahy do komerční televize, narušila obvyklý tok reklamy a zábavy, když byla v roce 1992 po dobu tří týdnů vysílána v Britské Kolumbii každý večer. Tyto mikropříběhy napodobují televizní editační techniky, ale jako zárodky příběhu odmítají držet pohromadě. Jsou to příběhy dysfunkce a vykořenění, mizantropie a nepochopení: auto a školní autobus se málem srazí na křižovatce, ale nakonec odjedou; chodec pozdraví Afroameričana, kterého potká na ulici, ale v odpovědi mu řekne: „Já nejsem Gary.“ Když byla videa odvysílána neohlášeně během reklamních přestávek, diváci volali do stanice a ptali se, co se prodává, a jejich reakce ukazovaly, jak média dokážou přesměrovat pozornost od obsahu ke konzumaci.