Loubia Hamra

Na alžírské pláži si děti hrají ve vodě, spí, hašteří se – a pak se náhle pouštějí do války. Není to však ani Pán much, ani Knoflíková válka. Narimane Mari ve svém prvním, půvabném filmu zblízka sleduje toto dětské řádění v nepravidelném tempu fantazie inspirované nejvyšší formou reality, národní historií – vlastně ničím menším než alžírskou válkou za nezávislost. Když jejich hra naoko vyvolá všeobecný rozruch, sledujeme houf dětí, jak dupou po schodech, vtrhávají se do domů, přecházejí vesnická náměstí, ve víru křiku a prázdných slov. Čas se natahuje jako ve snu, skrze choreografii bojovných stínů nebo noční explozi hřbitova, jako tolik varovných signálů blížícího se nebezpečí.