Lacrau

"Kdyby štír viděl a zmije slyšela, nebylo by úniku". Zmije je hluchá a štír nevidí, tak to je a tak to bude, stejně jako je venkov klidný a město rušné a lidská bytost nemožná uspokojit. Lacrau požaduje návrat "k zatáčce, kde se člověk ztratil" na cestě z města do přírody. Útěk od chaosu a citové prázdnoty, které nazýváme pokrokem; hmota bez ducha, bez vůle. Hledání nejstarších pocitů a vztahů lidstva. Úžas, strach z neznáma, ztráta základního pohodlí, osamělost, setkání s druhým, druhým zvířetem, druhou rostlinou. Potopení se při hledání spojení se světem. Kde začátek a konec jsou totéž, ale já nejsem.