Public Scenes

Ironie názvu spočívá v tom, že většina scén představuje skromné domácí obrazy (například předměstskou večeři nebo rodinu užívající si líné odpoledne), kde skryté emocionální napětí jen tak tak pronikne na povrch – tuší se spíše, než aby se přímo chápalo. Zdá se, že nahrávací zařízení zachycuje tyto nehmotné proudy a podrobuje je veřejné kontrole. Nicméně status toho, co vidíme, zůstává neurčitý, protože kamera může fungovat i jako katalyzátor. Skutečně zahlédneme vnitřní "pravdu" těchto jedinců – nebo je to jen nepříjemný pocit z toho, že jsou pozorováni? Dílo strukturované nejednoznačnosti, které testuje schopnost kamery k násilí.