Hokuspokus Fidibus

Ve filmech jako "Průvodce Ruepel" (1962) se Bärbl Bergmann stala první režisérkou celovečerního filmu v NDR, která zobrazovala děti v jejich často nelítostném, ale také upřímném jednání mezi sebou, což bylo v dokumentárních filmech té doby téměř nemožné. Podařilo se jí však také propašovat lekce o tom, jak s tvůrčí umíněností usilovat o vzdělávací cíle, do populárně-vědeckých filmů. Její vzdělávací snímek o dvou chlapcích, kteří zjistí, že i magie vyžaduje tvrdou práci, je i přes svůj racionální přístup zdaleka neokouzlující: Protagonisté docházejí k závěru oklikami, které je zavedou do tajemných chodeb, kradmých pohledů klíčovými dírkami a okouzlujících snů.