Арівідерчі, Серього!

Na tenhle den snil už hodně dlouho. Pryč! Co nejdál z týhle zaprděný země, od těch zdegenerovanejch lidí. Konečně má sbalený kufry, lístek v ruce, už jen pár kilometrů dělí tenhle park od letiště a je to: arividerci, Ukrajino, bonjorno, Itálie! Ale nějaká těžká tíseň v duši ho nepouští. Jestli je to tím podzimem, nebo předčasnou nostalgií... kdo z těch bezcenných lidí, co se potulujou po parku, by to mohl pochopit? Vysvětlit mu, odkud se ta bolestná melancholie vzala a jak se jí zbavit? Poslouchat zpověď budoucího emigranta bude člověk, který se na první pohled k tomu vůbec nehodí…