Siamo a’mmare

Turi vyrůstal, zatímco jeho otec seděl ve vězení. Nyní, když mu bylo osmnáct, má pocit, že dosáhl dospělosti. Snaží se přesvědčit svou přítelkyni Rosu, aby opustila školu a žila s ním. Ta s veškerým odhodláním odmítá jeho naléhání a nachází sílu ho odstrčit. Turi si to vykládá jako důkaz, že se narodil pod špatnou hvězdou: odsouzen k životu bez lásky. Stává se agresivním a bezohledným a snaží se silou získat to, co si myslí, že by mu mělo právem patřit. Jeho kroky následují kroky jeho otce, dokud neskončí ve vězení. Jako v zrcadlové hře se otec a syn potýkají se stíny vlastní minulosti.