Sciatu meo

Peppe se vrací ve vzpomínkách na poslední kus země, kde končí Evropa, do domu s výhledem na útesy, kde vyrůstal, a na Sicílii svého zrození. V mysli se mu vynořují vybledlé obrazy rodiny a poslední chvíle bezstarostného dětství. Přátelé, které musel příliš brzy opustit; dědeček, který neúnavně vyprávěl příběhy o moři; nenaplněný otec; a matka propadající spirále deprese. Během Peppeho cesty domů se s každou mílí, kterou urazí, odvíjejí roky, které ho od domova dělí. Léta nepřítomnosti se ozývají v tlumeném zvuku větru narážejícího na skály. Peppe se vrací domů, aby z mořského dna vyzvedl dech života ("sciatu meo"), který živí jeho vitalitu i vzpomínku na věčnou lásku.