Nuits claires

Ve filmové recenzi vytvořené experimentálním způsobem se Danielle Jaeggi, Paule Baillargeon a Claudia von Alemann zamýšlejí nad svou prací filmařek a životem matek. Stejně jako se název opírá o knihu básní Michela Leirise Světlé noci a mnohý temný den, i film má svou vlastní poezii, která je patrná i v záběrech každodenních činností, jako je mytí nádobí. "Už jen vlasy nebo vztah rukou k sobě navzájem nebo gesta, a pak do toho vstupují slova a filmové klipy, o kterých mluvíme, a s úžasem jsme zjistili, že ženy, které ve filmech zobrazujeme, mají vždycky velké potíže se svou identitou, se svým hledáním něčeho, ztracených lidí nebo ztracených věcí." "Většinou hledají něco, co se ztratilo, zapomnělo nebo zmizelo," řekla Claudia von Alemann v rozhovoru, který v roce 1992 vedla Renate Fischetti, průkopnice ženského filmového jazyka. Esej o touze, pochybnostech, protikladech.