La Piel

Čas plyne a zanechává stopy – na tělech, v paměti, ve filmu. Dítě vyrůstá v nejistém světě, zatímco jeho otec se s kamerou v ruce snaží zachytit tento okamžik a postavit most do budoucnosti. Mezi útržky života, zamyšleními a loučeními vyvstává otázka: jak vychovat dítě v době poznamenané kolapsem? Daleko od hluku města, při hledání jiného způsobu, jak obývat svět, režisér přijímá návštěvu svého otce, muže, který kdysi žil filmem a nyní nese křehkost let. Mezi dědečkem a vnukem režisér objevuje sám sebe v přechodu: stále syn, nyní otec. Kůže je portrét lásky jako útočiště, paměti jako kotvy a filmu jako svědka.