Language Decay

Zničený fotoaparát a tři role filmu, dvě pro denní světlo a jedna pro wolframové světlo, zachycují dny s Evou. Verze ženy na celuloidu je pro ni cizejší než pro mě a verze sebe sama mluvící těmito jazyky je pro mě cizejší než pro ni, ale ani jedna není zcela v našem dosahu a uniká a rozkládá se. Nepatří ani jednomu z nás, ale času – podobně jako jsou jazyky nedokonalé a přizpůsobují se potřebám těch, kteří jimi mluví. Čas způsobuje rozpad, při kterém se objevují různé variace a verze. Kvůli fyzickému odloučení moje babička pomalu zapomíná svůj rodný jazyk a jazyky, kterými mluvila jako dítě, což zrcadlí pohyb a proměnu živých jazyků. Akt vzpomínání přináší zpět tyto rozkládající se verze minulých já, já, která nikdy nebyla, nebo krátce byla, pak skrytá, ale ne odložená. Film záměrně ponechává všechny sekvence bez titulků.