martin-mickey-stusak
28 421 bodů •
8
Příběhy o emigracích jsou nyní již několik let především doménou českých filmařů a stále tomu není konec. Do stejného námětu se pustila i Velká Británie v koprodukci s Francií a společně odvyprávěli příběh ruského tanečníka baletu Rudolfa Nurejeva, kterak se vzepřel sovětskému systému, využil hostujícího vystoupení ve Francii a požádal o politický azyl. Snímek je v obrazotvornosti nenásilný a i po umělecké stránce v oblasti jemného vyprávění vcelku sympatický s uměleckým dojmem právě kolem baletu. Na temnou politiku bolševického rozhraní v Sovětském svazu se samozřejmě patřičně kladl důraz v působnosti vyniknutí oné nepříjemné doby. Politika se do sportu dere i dnes, takže ve svém smyslu se od této dobové výpovědi zase toho až moc nezměnilo. Sovětský tanečník jede do Francie na vystoupení a v patách má neustále sovětskou tajnou službu. Nesmí profesně ani soukromě učinit nic nerozvážného, jinak sovětská rozvědka zakročí. Že to nebylo pro takového člověka nic jednoduchého je nám patřičně ukázáno, ale skutečně se zase až moc na pilu netlačilo. Přeci jen se nejedná o žádný thriller. Ve snímku je kromě poutavého umění vestavěna také psychologie jednotlivce, touha a omšelá doba. O homosexualitě Nurajeva se příběh zase až moc přehnaně nezajímá, což je na dnešní dobu až div. Zmínka o tom však samozřejmě je. Snímek ale jinak libozvučně povznáší svou vůli o poctě svému hrdinovi, pro kterého byl balet elixírem života. Snímek je natočen tak, že každá scéna s Nurejevem po divácké stránce zahřeje, naopak ze scén ze strany sovětských soudruhů téměř zamrazí a scéna z letiště je nejnapínavější dějovou složkou na celém dějství. Natočilo se to zkrátka s plným respektem k Nurejevovi, který to v životě neměl jednoduché a osud mu to ani moc neulehčoval. Fascinující filmové vyprávění podle skutečných událostí.
Bílá vrána
Balta varna
Bela vrana
Bialy kruk
El bailarín
Noureev
Нуреев. Белый ворон
