Nu, snad se pro příště tvůrci poučí, Spenser se totiž na Netflix s největší pravděpodobností vrátí a nezastírají to ani sami tvůrci. Aby si však zvládl vytvořit tak stabilní diváckou základnu, jako v druhé polovině osmdesátých let dokázala seriálová adaptace Spenser: For Hire, bude potřeba ještě hodně práce.
Spravedlnost podle Spensera je mnohem více krimi komedií, na níž přiléhavě sedí celá sémantika přízviska televizní. Podobně jako většina televizní tvorby je totiž schématická, plytká, těžko zapamatovatelná, ale při správném nastavení také zábavná a odpočinkově neproblematická.
Je to pitomé, jednoduché a neoriginální? Je. A přesně takové to chce být. Spenser hraje fér a nestydí se za to, že působí jako relikt minulosti. Je totiž hrdým reliktem minulosti, avšak přesně takové, po které spousta fandů jednoduchých akčních detektivek volá a nikdo jim nenaslouchá. Svou upřímností a nekomplikovaností mi udělal radost.
Mark Wahlberg a přehlídka žánrových klišé v docela výrazně televizním zpracování. Peter Berg si vybral slabší chvilku a servíruje docela zapomenutelnou kriminálku na motivy knižní série o které jste sice neslyšeli. Obstojné, pár slušných momentů, několik slušných hlášek ale jinak docela běžný béčkový pokus o něco, co tam prostě není. Někdo se moc díval na Jacka Reachera a řekl si, že to zkusí také. Ale moc se to nepovedlo.
Kombinace akční krimi komedie a buddy movie tak doplácí na malou ambicióznost tvůrců. Jakoby si řekli, dáme divákům oldschoolovou oddechovku, která jim připomene tu Jacka Reachera, tu slavnější parťácké filmy a když je to bude bavit, přijdeme s dalšími pokračováními, k nimž je v závěru jasně nakročeno.
Našli jste chybu nebo něco chybí? Napište nám.
