Věrní nevěrní jsou opravdu takovým pěkně vyvedeným komorním dramatem s několika vtipnými momenty, na kterém se sešla řada šikovných lidí, na čemž samozřejmě taky hodně záleží. Zase není úplně fér, že mimo Febiofest se mu nedostane tolik pozornosti.
Věrní nevěrní působí jako milý a oddechový film, který si rádi pustíte znovu. Ve větším měřítku nejsou žádným zázrakem kinematografie, ale Francouzi jsou v podobném žánru, jak to říct, zkrátka nedotknutelní.
I přes primárně humorný tón však nezůstává romantická linka filmu zcela upozaděna. Garrel totiž chytře a hojně využívá techniky voiceoveru. Překrývající komentáře hned tří postav ohledně jejich pocitů a vnímání chování těch druhých se nese už ve vážnějším duchu, což celou situaci trochu vyvažuje.
Divák sa musí predovšetkým odbremeniť od relatívnej záťaže naivity príbehu a dať sa len unášať celkom vkusným a nezvyčajným postupom vzťahového vzplanutia či vyhasínania. Malý Joseph (Joseph Engel) vynikajúco okoreňuje dospelácke správanie, jeho postavu scenáristi dobre nadávkovali do gradácie príbehu a on si plnými dúškami užíva svoju dôležitosť v krízových situáciách.
Francouzská lehkost Věrných nevěrných sice hraničí s absurditou, ale přináší taky vtipné momenty (servírka, pivoňky, Joseph…). Garrel s Carrièrem nechávají scénu po scéně postavy reagovat většinou naopak, než jak by to nejspíš bylo ve skutečnosti. To si uvěříte už brutálním začátkem příběhu a pak ještě mnohokrát.
Stručná a notně cynicky napsaná freska o věrnosti, (ne)stárnutí a rádoby lásce. Sympatické tváře před kamerou i za ní však nestačí na to, aby se nakonec jednalo o víc než jen lehce nadprůměrnou jednohubku.
