Hra

Že může být český film umění, se už jaksi zapomnělo, a já se marně snažím v naší kinematografii hledat něco, co by jí dokázalo vrátit tenhle status. Hra se tomu za poslední roky blíží asi ze všeho nejvíce. Je točena klasicky (nebo možná spíše netradičně, protože 4:3 formát už dnes v módě není), kamera stylem evokuje filmy půlky minulého století, stejně jako hudba a herecké výkony jsou velmi pestré. Almendras kombinuje divadelní a filmové hraní, což výsledek nejednou obohatí o netradiční zážitek a tvůrci se rozhodli divadelně pojmout i formu příběhu (to značí již rozdělení příběhu na jednotlivá dějství, což se u filmu také často nedělá). S tím ostatně nemám problém (už i Vlastníky jsem za divadelní styl nepeskoval a nehodlám v tom začínat). Hlavní ale vítězí forma. Jistě je u nás pár dobrých kameramanů, ale snad nikdy jsem necítil ten "filmový záběr" tak, jako tomu bylo zde. Ten film je krásně stylizovaný a prakticky zde není výtka a i scénář je na zdejší poměry "přesně" napsaný, i když se zajisté mnohé "ztratilo v překladu". Výsledek ale přesto stojí za to. Kdo ví, kdy se u nás natočí takto podobně laděný film. Já jsem za něj ale rád. Má sice své mouchy a možná tlačí moc na artovou pilu, ale jedná se určitě o jeden z nejlépe natočených českých filmů posledních let. Mnoho lidí si stěžují, že to jde s naší kinematografií z kopce. Hra ukázala, že se to dá dělat jinak. Otázka ovšem je, kolik lidí o to stojí. A podle hodnocení soudit, že jich není tolik, kolik si většina myslí.