Asi to ukončím apeluje na vaše nejniternější cinefilní i smyslové buňky, a přestože se vždy nesleduje úplně pohodlně a divákovi se spíše škodolibě posmívá, tak klíče k vlastnímu pochopení jsou rozesety doslova ve všech koutech a určitě není vyloučené, aby zcela obyčejný divák nemohl tenhle intimní zážitek o ztrátě identity, stárnutí a vnitřním psychickém souboji plně a zúčastněně procítit.
Jestli máte náladu na poctivou psychoanalýzu, osvědčený depkař Charlie Kaufman nabízí další sezení. Chce to otevřeného a připraveného diváka, odměnou je však vysoce nadstandardní jízda vlastním (ne)vědomím.
Toto psychodrama diváka nechá buď zcela chladným, nebo se od něj nebude moct odtrhnout. Tvůrcům muselo dát zabrat, než převedli filozofickou esej do filmové řeči, nicméně tomuto žánru svědčí spíše psaná podoba. Už jen kvůli tomu, že má čtenář více času na pochopení.
Oukey neurážející řemeslo, které má bohužel pár výrazných neduhů a především je furt spíše pro věrné Kaufmanovy fandy. Na to, že se Kaufman ještě před premiérou dušoval, že nebude v Asi to ukončím sázet na mindfucky si ale ve finále tak trochu protiřečí a stojím si pořád za tím, že pokud najde své ztracené já po Věčném svitu neposkvrněné mysli tak je pořád šance, že si k němu najdu cestu.
Našli jste chybu nebo něco chybí? Napište nám.
