Gotán

Jorge Cedrón to vnímal jako akt melancholického a politického ujištění. Nedokázal vysvětlit, proč ho natočil, ale prohlásil: "Bylo nutné ho natočit." Výsledkem, který se v Argentině nikdy veřejně nepromítal, je radostná tvůrčí svoboda, hudební koláž, kde se prolíná historie tanga a jeho kořeny s argentinskou politickou historií. Ulice Buenos Aires zrekonstruovaná v divadle Ariane Mnouchkine, starý Evropan, který umí hrát melodie, pro které byl bandoneon stvořen, ale tango nezná, setkání přátel v ateliéru Antonia Seguího, hudba Cuarteta Cedrón, houpací koně a zmatený Indián jsou jen některé z mnoha prvků, které filmař v tomto jedinečném díle kombinuje.