Tajemství loňského léta

Ve studiu 20th Century Fox se hned třikrát pokusili navázat na úspěch prvních dvou dílů Sám Doma s Macaulaym Culkinem a pokaždé narazili. V roce 2012 tak pětkou (která už přirozeně ani neputovala do kin, tohle skončilo s trojkou) rozumně za sérií udělali tlustou čáru. Když Disney koupil Fox, bylo jasné, že nějaké klasiky zkusí oprášit a Sám doma došel ke slovu v první vlně. Doufali jsme, že u Myšáka budou s "nabytým dědictvím" jednat opatrně, ale místo toho vznikl pro Disney+ patvar toho nejhoršího možného ražení.

Pokud budeme vzpomínat na významné teenagerovské slashery devadesátých let, Vřískot a Tajemství loňského léta budou jednoznačně nejvýše. Oba měl coby scenárista pod palcem Kevin Williamson a zatímco v případě Vřískotu si hrál s pravidly žánru, Tajemství loňského léta šlo klasickou cestou téměř až nadpřirozeného zla, které se rodí v bolesti, a následně se mstí těm, kteří mu ublížili (což má paradoxně dost blízko k původu komiksových postav).

Trochu si zabrousíme do filmové historie. Psal se rok 1997 a scenárista Kevin Williamson přišel po úspěšném Vřískotu s vyvražďovačkou Tajemství loňského léta, v níž parta nalitých teenagerů nechtěně přejela muže autem, zbavila se těla a „mrtvola“ místo ležení v řece ožila, aby hříšníky potrestala hákem. Jednoduchá, ale účinná zápletka.