Válka, nouze, pandemie a hlad. Humanitární pracovníci jsou zvyklí pracovat v nejrůznějších a nejextrémnějších misích a situacích po celém světě. Jen málokdo z nich se však otevřeně pouští do světa osobních pocitů. Pro tento film to udělalo čtyřicet humanitárních pracovníků a jejich blízkých, kteří bez zábran hovořili o riziku, odhodlání, první misi, pocitu bezmoci, setkáních, vášni, návratu domů a nevýslovných věcech, kterých byli svědky. Tento film zkoumá otázku jejich sobectví při výběru tohoto druhu práce. Každý člověk svými vlastními slovy vypráví o svých pocitech a zážitcích. Otevřeně a přímočaře nám říkají, kdo jsou, a hovoří o svém odhodlání pomáhat druhým, o svých pochybnostech, slabostech a obrazech, které je pronásledují.
Εγωιστές