Rester en Algérie

Alžírsko, léto 1962. Osm set tisíc Francouzů opustilo svou rodnou zemi v tragickém exodu. Dvě stě tisíc z nich se ale rozhodlo zkusit dobrodružství nezávislého Alžírska. Během následujících desetiletí politický vývoj dohnal mnohé z nich, tzv. "pieds-noirs" (černonožce), do exilu ve Francii. Někteří ale nikdy neodešli. Germaine, Adrien, Cécile, Guy, Jean-Paul, Marie-France, Denis a Félix, Alžířané evropského původu, patří mezi ně. Někteří mají alžírskou státní příslušnost, jiní ne. Někteří mluví arabsky, jiní ne. Jsou posledními svědky málo známé historie Evropanů, kteří zůstali věrni ideálům, touze po dobrodružství a bezpodmínečné lásce k zemi, kde se narodili, i přes všechny vzestupy a pády, kterými muselo svobodné Alžírsko v plném rozkvětu projít.