Pravdivý příběh, mrazivé prostředí, krásné záběry na Krkonoše.. pěkné. Děj se odehrává ve dvou časových liniích a propojit se to dle mého názoru povedlo dobře. Vím, že v době, kdy byly závody na lyžích v plenkách vypadaly jistě jinak, ale výkony herců na starých "prkýnkách" mi připadaly až moc amatérské, ale dne je asi problém se na tom vůbec udržet. Herecké výkony jako na houpačce od dobrých až po velmi slabé, ale celkový dojem z filmu mám opravdu dobrý.
Poslední závod mě strašně štve, protože to je film, kde je toho hodně dobře, a podařilo se natočit dramatický film z Krkonoš, kde se běžkuje, který nevypadá vůbec směšně, což jsem nevěřil, že jde (teda krom scény, kde Judith zjišťuje, že její manžel minulý den umrzl, tak, že potká před boudou tlupu lidí, kteří táhnou jeho nezakrytou mrtvolu, a přestože si jí všimnou, jí bez zájmu minou. To jsem se trochu zasmál. Ale práce s jedinou ženskou postavou je ukázkově česky špatná obecně) Ale z sledovaných událostí se prostě nepovedlo seskládat "příběh". Je to film o tom, že se Češi a Němci nemají rádi, pak se zhorší počasí a někdo umrzne, a pak umrzne ještě někdo, kdo ve filmu prakticky nebyl, a mezi tím se přepíná do padesátých let, kde se něco děje postavě, která někdy byla ve stejné scéně jako hrdina... Je to škoda, protože míň by asi bylo fakt víc. 50 %
Historických filmů u nás za poslední dobu vzniká poměrně dost a to i přesto, že většinou nejsou těmi největšími komerčními hity. Historické filmy jsou ovšem potřeba, protože dokáží odvyprávět významné příběhy historie, které by se neměli opomenout. Jako právě příběh Bohumila Hanče, Václava Vrbaty a Emericha Ratha. Zkušený scenárista a dokumentární režisér Tomáš Hodan se tohoto známého příběhu chopil a za cíl si kladl, aby šlo o věrné převyprávění osudů této trojice. Poslední závod ovšem především vypovídá o době, ve které se odehrává (období 20. století v letech 1913-1958) a o hrdinství či odvaze. Hodan navíc zvládl natočit intenzivní drama, které dokáže to nejzásadnější. Dokáže v divákovi něco probudit. Nejen pro Hodana, ale i producenty či představitele Hanče Kryštofa Hádka šlo o srdcovou záležitost a to je přesně v průběhu ze samotného filmu cítit. Kamera Jana Baseta Střítěžského pracuje s malebným kouzlem hor, které dokáže udržet i v momentech, kdy se na plátně objevuje mlha. Film se natáčel v autentických místech, přesně tam, kde se před 110 lety příběh odehrával. Krom autenticity to celé ještě více přidává na síle, protože v momentech, kdy představitelé závodníků v brutální zimě lyžují jim divák to závodění z plných sil a pevnou vůli naprosto věří. Celé to podtrhuje intenzitu, nepříjemnost a především napětí, které funguje výčetně i přes fakt, že člověk již dávno tuší, jak příběh Hanče, Vrbaty a Ratha bude eskalovat. U historických/alespoň částečně životopisných filmů se vždy může snadno vyskytnout obava spočívající v tom, zda daný film může onu délku utáhnout. Příběh Hanče je ovšem rozšířen o rodinné drama, které ještě více umocňuje emoce z toho, jak se Hančův příběh následně vyvíjí. Kryštof Hádek ani po letech nezklamává a do (dle svých slov) srdcové záležitosti dal herecky naprosto vše, kdy mu člověk věří přesně tu tragickou situaci, ve které se jeho postava nachází a to, jak se osud jeho postavy vyvíjí v jeho podání působí velmi přesvědčivě. Hádkův výkon tak ve finále jen zastiňuje všechny ostatní (i když to neznamená, že by film byl plný malých herců), stejně tak výrazný je snad jen Oldřich Kaiser jako starší verze Emericha Ratha. Právě pasáže z roku 1958 odhaluje Rathův tragický příběh a naznačuje, že se vlastně s dobou nic nemění. Mění se politické systémy, lidé u moci, ale některé věci se prostě nemění. Především nespravedlnost. Život samotného Emericha Ratha by nejspíš vystačil na samotný film, naroubování na známé ´´ starší verze jedné postavy vypraví o osudech svého mladšího já ´´ ovšem v tomto podání působí o poznání přesvědčivěji než ve srovnání s většinou současné konkurence. A člověk přitom snadno přimhouří oko nad tím, že by měl Marek Adamczyk zestárnout do podoby Oldřicha Kaisera. Poslední závod se v průběhu více a více stává filmem o vlastenectví, kdy se na něj dá uvalit i takový pohled, že ´´ snaha o přihřátí polívčičky ´´ a hrdost někdy není cesta správným směrem. Do pozadí toho, že Němci bojkotovali české závody film vlastně film moc dvakrát nešahá, jde mu především o tragický příběh Hanč, Vrbaty a Ratha. Hudba Jakuba Kudláče přitom dokáže přesně umocnit ty správné emoce, vizuál je skutečně pěkný a především Hodan dokáže skutečně pracovat s emocemi. Dost možná působivěji než většina lokální konkurence za poslední dobu. Celý film navíc skutečně působí dojmem, že není přikrášlen a vypovídá skutečný příběh bez příkras, které by někomu více voněli. Spíše než původně zamyšlený survivor snímek je tak Poslední závod spíše skutečně výpovědi o jedné (vlastně dvou) době/dobách a i o tom, že něco se ve skutečnosti opravdu nemění. A i díky tomuto ohledu si Poslední závod zaslouží diváckou pozornost. Poslední závod je povedená záležitost, která dokáže vypovídat o vývoji společnosti, dokáže odvyprávět fascinující i tragický příběh a především skutečně emocionálně rezonovat. Kdyby všechna historická dramata u nás dopadla zhruba takhle, svět by byl možná hned o poznání veselejší místo. Poslední závod totiž v průběhu dokáže i vyvolat pocit, že jde o film, který by se na takových zahraničních filmových festivalech rozhodně neztratil.....
Vedle všemi sledovaného Zátopka vyrostl další překrásný sportovní český film. Příběh Bohumila Hanče, o němž vypráví Emmerich Rath je překrásný a o něj se opírá i celý příběh. Bohužel na něj trošku trpí příběh jeho kamaráda Václava Vrbaty. Kluci si byli rovni a oba až do samotného závěru drželi při sobě cestou za snem. Tyhle jména zná v Krkonoších doufám každý, a to už tomu je více než sto let.. Takový český pokus o Everest a jen další důkaz, jak perfektní filmy dokážeme tvořit, když máme kvalitní předlohu. Technicky překrásný snímek, jehož široké pohledy na horské hřebeny a zasněžené pláně příjemně ochlazují. Přestože považuji film místy jako malinko vleklý, obzvláště než dojde na závod. Tady spíše jakoby se snímek hledal a soustředil se na vykreslení mezilidských vztahů v Rakousku-Uhersku. Ale jak se do toho pánové opřou, začíná snad až úplně jiný film. Chápu, úvod to mít musí, on ani není špatný, jen zkrátka nemá takové kouzlo a závodu absolutně nestačí. Jakmile už jsou všichni na trati, postupuje magická pouť, která si již od začátku nese pachuť historické tragédie. Když sledujeme holý survival, že se z toho stane nakonec až takový "český Everest", jsem nečekal. Leč bych si přál někdy trošku větší odvahu tvůrců, třeba zkusit kompozičně něco zajímavějšího než styl alá "Obsluhoval jsem anglického krále", kde shodnou okolností Oldřich Kaiser má hodně podrobnou roličku, ale nestěžuji si. S jistotou jde o to lepší, co české hlavičky stvořili v posledních letech. 75%
Domnívám se, že lepší film o Vrbatovi a Hančovi byl ten z r. 1956 s názvem "Synové hor" Čeňka Duby s Jiřím Valou a Josefem Bekem. Tento současný film byl vlastně filmem o Emerichu Rathovi, německém lyžaři, který se účastnil českých závodů. Vadilo mi střídání doby před 1. světovou válkou a po 2. světové válce, a pak to, že o Vrbatovi tam vlastně vůbec nebyla řeč. Na závěr je záběr na pomník a divák si uvědomí, že ten druhý mrtvý byl nejspíš Václav Vrbata. Bohumil Hanč v podání Kryštofa Hádka nebyl špatný, rovněž tak starý Rath v podání Oldřicha Kaisera, ale jako by se režisér Tomáš Hodan nemohl stále rozhodnout, jestli bude točit film o Hančovi nebo o Rathovi.
Dokumentarista a scenárista Tomáš Hodan se zkušenějšímu Marku Najbrtovi díval přes rameno při filmování Čertího brka a Prezidenta Blaníka zjevně důsledně. Jeho celovečerní režijní prvotina totiž nabízí o poznání víc než „jen“ důstojné zfilmování výrazného historického příběhu o dvou kamarádech, kteří za tragických okolností nalezli smrt v krutých horských podmínkách. Natáčení na lokacích totiž dodává vizuální stránce hloubku a zvuk ledové vichřice bourá aparatury kina. Je velmi příjemné vidět řemeslně precizní snímek vzniklý v našich podmínkách, přesto se však určitým chybkám vyhnout nepodařilo. Předně jde o občasnou zkratkovitost, nedotaženost některých linek a témat – což je zřejmá daň za jejich velký počet, navíc rozkročený mezi dvěma časovými liniemi. Přestože by jejich propojení mohlo působit organičtěji, pohybujeme se na úrovni pro současnou tuzemskou tvorbu poměrně vzácné – totiž hledání nedostatků okem náročného diváka. Jako celek je však Poslední závod rozhodně zdařilým kouskem, kterému srdíčko nechybí. Více zde.
Jako sportovní film funguje solidně, ale přesto zůstává osten něčeho nedovyprávěného. Hodan se úplně dokázal rozhodnout, zda natočí film o Hanči nebo Rathovi. Vrbatovi už nezbyl vůbec žádný prostor, což je sice škoda, ale není to největší vada filmu. Hodan na začátku navnadí na Rathův příběh, pak ho ale opustí, věnuje se intenzívně Hančovi, a to jak v roli závodníka, tak i budoucího těžce zkoušeného otce rodiny. Rath pak dovypráví svůj příběh pár větami, což vede diváka k oprávněnému dojmu, že byl o něco ochuzen. Všestranně obrovsky talentovaný Rath má neskonale větší potenciál, ale film není o jeho příběhu. Negativní hodnocení vyplývají právě z těchto nesplněných očekávání.
4/10 – Když jsem si jako malý představoval Hančův hrůzostrašný závod o život s nemilosrdnou sněhovou bouří, vypadal mnohokrát děsivěji a také byl dotažený až do konce. Zde má scénárista Hodan z nějakého důvodu strach jakýkoli rozpracovaný motiv / naznačený děj dovést do zdárného konce – nechci ho za to urážet, patrně totiž trpí tzv. schlussphobií – a tak po celých leckdy úmorných 102 minut jenom nesměle klouže po povrchu, místo aby zajel hluboko do prostaty, totiž podstaty. Výsledkem je pak vskutku vysilující podívaná na neustále se opakující koloběh: kamerou / scénářem je něco ZAJÍMAVÉHO naznačeno, načež se divák samozřejmě naivně nabaití, že se schyluje k něčemu vzrušujícímu. Jenomže pokaždé Hodan akorát přezíravě zmáčkne klapku a následuje buď příjemná rychlovka s dronem, anebo intenzivní tlachání s dědou Rathem 30 let poté. Následně, když už divák promrzá nudou do morku kostí a skoro zapomněl, že se jedná o velkofilm pojednávající o napínavém závodě, je opět konfrontován se situací na frontě, totiž na kluzišti. Bohužel se však vždy ocitá v čase o půl hodiny později, než z jakého vyskočil, a zjišťuje, že zatímco se věnoval své drahé polovičce během Rathových zcestných plků adresovaných na pro příběh zcela bezvýznamného majitele jakési hospody, rozehraná scénka už je dávno ta tam a místo toho je nezáživným způsobem seznámen s jejím výsledkem. Vidím to asi takhle: deadline se neúprosně blížil, a zatímco kluci filmaři prokrastinovali létáním s vypůjčeným dronem po horách, tenčil se čas i rozpočet. A koneckonců, jak chcete klouzání se v dřevěných lyžích natočit poutavě, aby to diváka bavilo sledovat déle než 5 minut? Tohle vůbec nemusíte Hodanovi vykládat. Sám si s tím lámal hlavu a přišel na pozoruhodné řešení, filuta jeden. Rozhodl se to nenatočit vůbec, naservíroval divákovi několik napínavých sestřihů a důmyslně to proložil střihy na kecajícího dědu a samozřejmě nezapomněl všechny okouzlit ukořistěným materiálem z dronu, aby ta investice nebyla úplně zbytečná. Výsledkem je hodně všelijaká směs, ale rozhodně ne film, který by důstojně reprezentoval tehdejší boj o život 2 českých lyžařů. Zvlášť uvážíme-li fakt, že druhý z nich ve snímku v podstatě ani nefiguruje a jen na konci si někdo všimne jeho nepřítomnosti – hele, vždyť von taky chybí! – a celá jeho maličkost je dodána retrospektivně. Během sledování jsem se nevýslovně nudil, snímek negradoval, k žádnému stupňování emocí / sázek nedošlo, jestli tam vůbec nějaké byly, citová pouta k postavám na bodu mrazu, scénář je strohými dialogy absolutně neprodal a herci také nebyli kdovíjak výrazní. Herecký výkon pana hostinského z o 30 let poté, je asi odpovídající tomu, co byste tak očekávali od člověka, co si smočil fráček v Ordinaci v Růžovce. Celá linka s dědou Rathem je zbytečná a koncept vyprávění zážitků z mladých let je totální klišé, navíc v podání Hodana velmi útrapné. Prvních 45 minut se nic neděje a vzhledem k tomu, že o jakémkoli promyšleném tempu nemůže být řeč, jedná se o velice bolestně strávený čas. Verdikt: „Ideální film pro děti na dobrou noc, garantuji vám, že po tomhle materiálu budou spát jako zabitý.“
Pěkný, český, sportovní film, zvládnutý především herecky a technicky. Dvě dějové linie mě vytrhávali z děje pouze minimálně a vzhledem k jejich pojetí jsem je i kvitoval. Výsledek působí až moc zrychleně a neuzavřeně, jenže příběh, ten je setsakra silný...8/10
Parádní zážitek. Silný příběh doplněný skvělými hereckými výkony všech zúčastněných, výbornou hudbou, a především mrazivou atmosféru – ve druhé polovině jsem v kině doslova mrznul se závodníky. Patřil jsem mezi skupinu lidí, kteří o dvojici Hanč – Vrbata do oznámení filmu neslyšeli. Schválně jsem si o snímku nezjišťoval dopředu vůbec nic a myslel jsem si, že jdu na klasický sportovní historický film. Ani ve snu mě nenapadlo, že dostanu regulérní survival thriller, u kterého má člověk místy pocit, že ani nesleduje výsledek české tvorby – a tohle je z mé strany velká pocta, jelikož české filmy obecně moc nemusím. Je škoda, že některé dějové linky dostaly více prostoru na úkor především Vrbaty a celkově jeho vztahu s Hančem. Kdyby se film více soustředil na ně, pravděpodobně by šlo ještě o silnější a celkově ucelenější zážitek. I tak ale z mé strany převládá naprostá spokojenost, obrovská radost a velké překvapení. Jelikož jde o český počin, tak čistě subjektivně hodnocení o ten půl bod zvednu – 8,5/10.
