Recenze filmu Sirāt

Tvůrci kvůli dosažení šokujících efektů občas překročí hranici citového vydírání a sáhnou k postupům, které se podle nepsaných pravidel prostě nedělají. Současně je ale film vyprávěn způsobem, před nímž se musí smeknout. A vynikající Sergi López v hlavní roli dokonale prožívá „sirat“ – v islámu úzký, ostrý most, jímž vede posmrtná cesta do ráje.

Sirat je film, který dokáže poskytnout nevídaný divácký prožitek i v případě, že vám nekompromisní tvůrčí styl absolutně nesedne. Oliver Laxe totiž opravdu nedává divákům nic zadarmo a vydává se s ním na pohlcující i vysilující cestu, kde sice forma často vítězí nad obsahem, minimálně z audiovizuálního hlediska ale nemá obdoby. Hlasitější film jen tak neuvidíte.

Pokud chceš fakt neskutečný zážitek v kině, ze kterého ti možná nebude úplně dobře, ale zůstane v tobě, tak do kina skoč. Sirāt ti nabídne komplexní postavy, utrpení, krásné pouštní marocké scenérie a soundtrack jako z rave party - ale takové, jaké se určitě zúčastnit nechceš.

Energické a vtahující dílo, které je po zvukové a hudební stránce bezchybné. Příběhově se možná zdá maličko ploché, ovšem Sirat nabízí mnoho emotivních a nečekaných zvratů, které vás odpálí ze sedačky. Právě v plochosti příběhu lze navíc nalézt krásu. Stejně jako v raveu - zdánlivě jednoduché dunění, ale při ponoření se do právě prožívaného okamžiku lze najít něco, co vás může velmi oslovit. Pocitový zážitek, který dozrává.

Sirat je originální, výtečně natočený film, ale na otázku, proč tolik krutosti, zná odpověď jen Laxe.

Extrémně pomalý a audiovizuálně nijak příliš zajímavý "pocitový" film, který není ve své syrovosti špatný a fanoušci Tarkovského a spol. z něj mohou být možná i nadšení.

Sirat je jednoduše nuda, která nemá moc co říct. Snaží se místy šokovat, ale dělá to až komicky prvoplánově. Hudba tvoří daleko podstatnější část než samotný „příběh“, což je u téměř dvouhodinového filmu sakra problém. Zázrak se nekoná, kultovní počin už vůbec ne.

Sirat zrcadlí dobu, v níž se apokalypsa proměnila z proroctví v každodenní přítomnost. Snímek však není pouze kontemplací o světě v rozkladu, je především pátráním po možnostech přežití. Rozpad reality totiž vytváří příležitost k objevování nových forem existence, umožňuje vytvořit nový celek.