Maják je něco podobného jako nedávný Slunovrat, ale je v něm ještě méně objektivního děje a ještě více v něm vítězí forma a hra s divákem nad obsahem. Oceňuji, o co se Eggers pokusil a jak se mu to podařilo, ale během celého filmu zůstaly mé pocity na "meta-úrovni"...
Robert Eggers prokázal svůj nesporný talent už ve čtyři roky staré Čarodějnici, v Majáku již krom toho dokazuje i zjevnou filmařskou vyzrálost. Jde o realisticky syrové, perfektně napsané a nekompromisní autorské dílo, v němž má kupodivu své místo i trocha černého humoru...
Maják je sice zasazen na sklonek 19. století, ovšem svým tématem i pojetím by se mohl odehrávat prakticky kdykoliv. Tento sebejistý a nekompromisní snímek vás ve správném rozpoložení může uhranout a nechat na vážkách, komu tu vlastně šplouchá na maják.
Jak jsem říkal - tenhle film vnímam jako galerii a ačkoliv s postavami nelze sympatizovat, tak se lze bavit jejich chováním, jejich pitkami, jejich přízvukem, jejich vzhledem i jejich progresivním šílenstvím.
Maják je jednoduše hlavně artový a festivalový film, natočený s nebývalou precizností a zručností, směle odkazující ke starým filmům nejen dobovým zasazením a mluvou, ale i strhujícím obrazem. Je kuriózní a silně příběhově nejednoznačný, což mu dodává punc snímku, který už napodruhé nejspíš zhlédne málokdo.
Maják určitě nepředstavuje žádné objevné dílo, třebaže/protože obsahuje dost vcelku familiérních situací. V tom smyslu, že jsme podobné mohli ve filmech vidět už víckrát, nikoli že bychom je znali z vlastní zkušenosti. Protože kolik z vás kdy pracovalo jako strážce majáku?
Robert Eggers natočil film, z něhož pro nejlepší prožitek radno odejít circa kdesi ve dvou třetinách. Do té doby servíruje vynikající filmařské i herecké řemeslo, posléze už jen zběsile máchá vším, co má po ruce, jenom aby vzduchem něco svištělo. Lze si tu divácky pošmáknout na jaksi objektivně hodnotitelných audiovizuálních složkách, ale na to by stačila klidně i mnohem kratší stopáž.
Našli jste chybu nebo něco chybí? Napište nám.
