Vánoční kronika (2018)

Vánoce jsou už zase ohrožené. No, když se to vezme kolem a kolem, vlastně se nejedná o žádné překvapení. Ani to, že malé či menší děti jsou zvědavé a vymýšlejí všelijaké pasti, jen aby viděli Santu Clause. Tak začíná i tento příběh, kde centrem dění jsou sourozenci starší Teddy a mladší Kate. Použijí kameru po zesnulém otci, aby Santu tajně natočili. To se podaří, čímž následující události vezmou za své. Příběh jako takový nepřináší nic nového. Santa Claus ve světě lidí přechází z jednoho problému do druhého a přirozeně mu nikdo nevěří. A děti dělají co mohou, jen aby mu pomohli. Vánoční dobrodružství plný skopičin, honiček a humorných situací. Jo, a samozřejmě nechybí ani skřítci. A kdo že to na samém konci k Santovi přijde? Kurt Russell v roli Santy je skvělý. Dobře se do toho opřel, čímž celý koncept dostal ohromnou energii. Svým výkonem vytáhl něco zvláštního a zároveň byl za poslední dobu tím nejúžasnějším Santou, jakého jsme kdy viděli. Charakterová svéráznost zvítězila. Vánoční hudební koncert ve vězení je asi vrcholem všeho. Děti už jsou jen obyčejné děti. Film má dobrý scénář, je kreativní i zábavný. Skřítci svým výstupem krapet připomínají Mimoně, ale v rámci zábavy nic proti ničemu. Čeho si málokdo všimne je fakt, že Santovi mnohé dialogy jsou převzaté z textů vánočních písní. Alespoň to tak zní v originále. Na výpravě se nešetřilo, takže vynikne i Santovo sídlo. Sice nic přehnaně pohádkového, ale vybaven je dobře. Snímek samozřejmě, ostatně jako obvykle, poslouží hlavně v zemích, kde Santu Clause používají, ale to neznamená, že by nemohl nepobavil i nás. Tento vánoční snímek se povedl a zaslouží si být součástí vánoční videotéky.

Záchrana Vánoc snad už po milionté. Neuchvátilo mě nic, ale zasmála jsem se a dostatečně odreagovala. Zároveň nevím, co pořádně zkritizovat, Santa Klaus byl sympatičtější než obvykle, pěkný detail je i stará videokamera. Sváteční náladu bohužel nezanechá, stačí vidět jen jednou.

Kurt Russell představuje bez pochyby za mě jednu z nejlegračnějších a nejsympatičtějších vánočních postav filmových dějin. Scény s ním jsou výborné. Biják balancuje na příšerné hraně amerického patosu. Děti vzpomínající na umřelého tatínka, spousty objetí, spousta lásky, spousta vánočních poselství a dojáčků. Ale musím přiznat, že to nakonec docela ustojí všechnu tu přeslazenost. Jediné co je fakt přes čáru je dle mého názoru hudební vězeňské vystoupení. To už bylo opravdu za hranou, ale na druhou stranu blues mám rád a píseň byla skvělá. Je vidět, že ve filmu jsou peníze a relativně originální zpracování běžného nápadu. Rozhodně si biják ještě někdy v budoucnu pustím. Jeden opravdu z mála lepších vánočních příběhů za poslední roky, který mě svým způsobem tak trošku i katapultoval do 80-90 let.