Name: Devadesátky
Released: 2018
Duration: 85 min
Rating: 78
Cast: Sunny Suljic, Lucas Hedges, Katherine Waterston, Olan Prenatt, Na-kel Smith

Komentáře a recenze 20

Dle počtu bodů

Brenan88

47 089 bodů 20. 1. 2019

Jonah Hill svou prvotinou příjemně překvapil a v mém případě trefil hřebíček na hlavičku. Jsem dítě devadesátek a můj život byl hodně podobný tomu co můžete vidět ve filmu. Všechno se točilo kolem skateboardů,kamarádu,poflakování,pařeb a vzpouře všem autoritám. Snad i proto mne tento film velmi bavil a užil jsem si ho každou minutu. Casting se povedl na výbornou a všichni ti sígři své role ztvárnili zcela uvěřitelně. Kamera je parádní a spolu se soundtrackem luxusně podtrhla devadesátkovou atmosféru,kterou Hill dokázal věrně zachytit. Příběhu o hledání sebe sama jsem viděl hodně a tento rozhodně patří mezi ty lepší.

Pete69

29 851 bodů 29. 3. 2024

Jednoduše natočený film o dospívání v devadesátkách, které jsem sám zažil, právě proto mě film oslovil více, než ty, kteří to nezažili. Zajímavé je, že i u nás mělo dění podobný průběh, jako ve státech. Zajímavá sonda do života malého kluka, který se chytil party daleko starších kluků, i takové příběh z reálného života pamatuji a vypadalo to dost podobně. Prostě mě to bavilo pro svou realističnost a trošku i z nostalgie dávám 80%.

lamps

15 156 bodů 22. 1. 2019

Formální propad časem do období, kdy ráz dospívání ještě určovaly pubertální party, skateboardy a hudební kultura. A kdy frčel autentický, byť dnes už obtížně koukatelný video formát. Příběh s profláklým konceptem a očekávatelnými zvraty, ovšem natočený vtipně a se srdíčkem kluka, který v oné éře pobíhal po ulicích s videokamerou a snil o budoucnosti, v níž se nebude muset krčit pod nátlakem depresivního chudinského prostředí. Výborně zvolení představitelé, suprový soundtrack a Fuckshit - jasná (nejen) undergroundová kultovka..

filmfanouch6

12 644 bodů 8. 7. 2019

Budu počítat s tím, že většina hned po jméně pozná herce Jonaha Hilla- komediální herec, který se ovšem po komediálních rolích v Zbouchnuté nebo 21-22 Jump Street ponořil i do vážnějších rolích. Dostal sice 2. Oscarové nominace (konkrétně za Moneyball a Vlka z Wall Street) ty ale pořád sázeli na jeho komickou stránku a Jonaha Hilla to dohnalo tak daleko, že zatoužil po vážných rolích a začal kvůli nim hubnout jako bylo vidět třeba ve výborném seriálu Maniac. Jonah patří nepochybně mezi nejtalentovanější herce z té mladší generace a jako každá ta hvězda pochytil režisérské ambice. A tak se dostáváme k jeho režíjnu debutu Devadesátky. Hill se narodil v roce 1983 a tudíž vyrůstal v 90. letech stejně jako hlavní představitelé tohoto snímku. Hill se tak inspiroval svým vlastním mládím a je to na scénáři poznat, že má Hill k látce opravdu blízko a celé to působí jako by někdo dopodrobna pojednával o svém mládí. A ta 90. atmosféra sálá ve filmu opravdu všude. Devadesátky jsou solidní retrojízdou, která jako by vypadla z denního života mládeže 90. let. V pozadí v baru začne hrát Kiss From A Rose od Seala, hlavní hrdina má povlečení Želvy Ninja, nosí triko Street Fighter II a především začne žít klasický život devadesátkového teenagera. Doba kdy kompy a mobily, Facebook a Instagram nevládli světu a mladí prostě užívali života venku. Celý ten film vlastně předhazuje pocit, že muselo být cool žít v devadesátkách. A muselo být cool být skejťákem v devadesátkách! Jonah Hill je oficiálně režijní talent a ze všech těch ostatních režisérských debutů posledních let typu Lady Bird nebo Booksmart Hill jasně vede. Umí skvěle vézt mladé herce, kdy je každý z party mladých hovádek neskonale sympatický (i ten co vypadá jako Sheryl Crowová!) a především hezky pracuje s charakterem Stevieho v podání Sunny Suljice. Ten se postupně otloukává a z menšího outsidera se stává populárním členem své party kdy zažívá první opití, první úrazy na skateboardu a i první sex! Hezky se na příběh Stevieho kouká a to i když je v samotném jádru tak primitivní a nepřekvapivý. Jenomže celá ta retro atmosféra, srdíčkové pojednání o tom,že nic by se nemělo přehánět (ať už je myšleno chlastání, fetování nebo šukání!) a především fakt, že je to v jádru hrozně citlivý film to vše táhne nahoru! Rozhodně to není film pro každého a už vůbec ne pro celou rodinu. V kinosále jsem narazil na matku s dvěma dětmi, kteří z filmu odešli asi po 10. minutách a to zrovna ve chvilce kdy se jeden z chlapců zeptá svých kamarádíčků jestli by radši vylízali mámu nebo vykouřili tátu. Tenhle film se s tím nesere a nebojí se dát poselství o tom jaký jsou rodiče pozérský hovada, kteří vlastně nechtějí abyste dělali chyby, které ve finále sami dělali. Přesně takhle funguje postava Stevieho matky v podání Katherine Waterson o které se z náznaků dozvíme, že její minulost není úplně zlatá a přesto má problém když zjistí jak Stevie tráví svůj volný čas. Samá postava matky je ale kromě téhle linky extrémně nezajímavá a vlastně ve finále filmu zbytečná, mnohem lépe funguje postava staršího bratra Iana v podání Lucase Hedgese. Lucas Hedges je super a jeden z nejtalentovanějších herců těsně nad 20 let a i když je jeho Ian tak trochu hovado, ve finále má srdce na pravém místě a poté co začne vyprávět historky z mládí se svou matkou se mu vlastně nikdo nesmí divit, že je tak trochu hovado. Sunny Suljic je ale opravdu neskutečný talent a jeho Stevie je prostě sympatický hrdina se kterým se těch 80 minut tráví hodně snadně. Jeho postupné budování vztahu s novými kamarády, získávání respektu, komplikovaný vztah s bráchou a matkou, první soulož.... tohle vše divák se Steviem zažije a všechny jeho úskalí a zároveň radosti prožívá s ním. Není to o tom, že si Stevie rozbije hlavu a bolí ho to. Je to o tom, že si Stevie rozbije hlavu ale získá si tím ten správný respekt. Super je také Ray v podání Na-kela Smitha. Ten ve filmu působí jako nejstarší z grupy, pro Stevieho je vzorem, machrem a nejlepším kámošem, Ray ale vždy dokáže Steviemu včas říct kdy je čas zastavit a především Stevieho podrží v hodně těžký chvíli. Ve finále je každý z party neskutečně sympatický, Stevie a Rey ale jasně vedou a jsou z celé party nejzajímavější. A má to skvělej soundtrack dvojice Trenta Reznora a Atticuse Rosse. Ten se festovně skvěle poslouchá a dokáže dost pravděpodobně fungovat i pouze jako soundtrack bez filmového doprovodu. Ve finále hodně příjemná, vydařená a poctivá filmařina u které se Jonah Hill skvěle vypsal ze svého mládí a skvěle si to celé zrežíroval. Sehnal dokonalé mladé ksichty a dal najevo světu, že je nejen skvělý herec ale i skvělý scénárista a režisér. Sice ze mně Devadesátky pár hodin po projekci možná vyprchali až příliš rychle, pořád na to ale vzpomínám hodně dobře a na další Hillův film který si snad opět nebude brát servítky se nemůžu dočkat. Muselo bejt cool žít v devadesátkách!

Toren

5 165 bodů 9. 1. 2019

9/10. Jo, je to tam. Coming of age v nejryzejší podobě. Hill do svého debutu narval srdce, atmosféru a hodnoty, které z tohoto osobitého projektu dělají naprostou feel-good povinnost. Sunny Suljic je talent jako kráva - snad si vydláždí cestu do Hollywoodu.

HanO

766 bodů 5. 6. 2023

Každý, kdo prožil devadesátá léta, jako dospívající či náctiletý nebo teenager, jak kdo chce, musí uznat, že atmosféru devadesátých let Jonah Hill naprosto vystihl. I když film prezentuje 90. léta v USA, svou atmosférou mi připomněl devadesátá léta zde v Čechách, a to, jak jsem je tehdy vnímal a prožíval, vzbudil ve mně mnoho vzpomínek a emocí.

ob_ver

617 bodů 16. 7. 2019

Měl jsem obavy, že film bude reáliemi a popkulturními odkazy bezhlavě útočit na první signální. Dobové rekvizity jsou ovšem používány citlivě a střídmě, a mi se tak opravdu ulevilo. V jádru je to docela prostinký a nijak náročný univerzální příběh o bolestech dospívání. Většina charakterů (včetně hlavního) je poměrně plochá a vymyká se tomu jen profil hrdinova staršího bratra. Není to ovšem výtka, protože sofistikovaného dramatu je tu právě tak akorát, aby dokázalo vykreslit sourozenecký vztah a vygradovat v uvěřitelný rozkol party hrdinů (znepokojivější nálady podkreslují ambientní vstupy dua velikánů Reznor, Ross a vzbuzují malé reminiscence na The Social Network). Závěr pak předvádí katarzi umocněnou asi nejsilnějším možným popkulturním odkazem doby. Je to skromný film a zanechává ve mně silný dojem. Nastavil laťku právě tak, aby ukázal záda i budoucím dílům velkých jmen devadesátkových referencí zhusta a bez vkusu prvoplánově využívajících, díky za to!

Fin_429

250 bodů 10. 12. 2023

devadesatky az to boli. doslova.

scenar, osobni uchopeni, rezie, herci, vybudovanost, dialogy

formát je moc klaustrofobický

Kamila88

216 bodů 1. 10. 2019

7.5

Jsem dítě devadesátek a tento snímek je takovým zpovědníkem všem,kteří je stejně jako já zažili. Bylo to skvělé období a mělo své kouzlo. Jonah Hill to dokázal neuvěřitelně zachytit a z celého snímku byla ta atmosféra cítit. Jako bych se tam vrátila zpět. Skvělá jízda.

Devadesátky

Mid90s

Komentáře a recenze 20

Novinky na Kinoboxu