60%
Pravda je, že Neklidná hranice si v bizarnostech libuje, vybírá si ikony vedle Gagarina i mše vedle oslavy vítězství, zaniklé osady, Stalina, Putina, patos, zmar, vodku a stesk po rudých časech. Je to výsek tendenční, alespoň však osobně zažitý a završený soukromou pochybností autora, jenž se označuje za pouhého pozorovatele, kdežto dva jeho protichůdní hrdinové „dělají dějiny“.
