Ďábel ale navzdory všem slabinám rozhodně funguje jako působivá skládačka plná zajímavých obrazů a postav, které možná schází jakýkoli skutečný přesah a vlastně i více ryzí lidskosti, ale zachovává si chvályhodný punc atmosférické prolínačky, jejíž dobovost není jen na efekt a logický sled i syžetové uspořádání událostí dává smysl a udržuje diváckou pozornost...
Pomalý a temný příběh z amerického jihu o pomstě, víře, zodpovědnosti a věcech, před nimiž nelze utéct. Antonio Campos natočil atmosférické drama, v němž je stejně krutý ke svým hrdinům i k divákům, protože v tomhle světě zkrátka není místo pro šťastné konce. Výteční herci, neokoukané prostředí a celkově velmi příjemně nepříjemný zážitek.
Film jakoby žánrově trochu tápal a nevěděl, čím přesně chce být – zatímco některé momenty evokují až sektářský, psychologický horor tak trochu ve stylu Shyamalanovy vesnice, jindy Ďábel připomene Tarantina svou nadsázkou a absurditou násilí.
Našli jste chybu nebo něco chybí? Napište nám.
