Jana Andert zasluhuje naprosté absolutorium za to, jak svůj materiál prodala. Jak citlivě k němu přistoupila a nebála se otázek či námitek. Na české poměry jde o jeden z dokumentů roku. Taková díla tuzemští tvůrci totiž téměř netočí. Není divu. Chce to pořádnou kuráž.
Nejsilnějším zážitkem je totiž sledování prchajících civilistů, tu zmrzačených, tu s mrtvým dítětem v náručí, kterak se snaží dostat do bezpečí před tyranií Islámského státu. Je sympatické, že tato linka není významově posouvána směrem k angažovaným sdělením o uprchlické krizi...
