Name: Utøya, 22. července
Released: 2018
Duration: 98 min
Rating: 67
Cast: Andrea Berntzen, Aleksander Holmen, Brede Fristad, Elli Rhiannon Müller Osbourne, Sorosh Sadat

Norský snímek Utøya, 22. července zachycuje masakr na letním táboře Svazu dělnické mládeže na ostrůvku u Osla v létě 2011. Skutečnou tragédii, při níž přišlo o život sedm desítek převážně mladých lidí, režisér Erik Poppe zpracoval jako drama natočené v reálném čase bez hudby a střihu – vytrvale sleduje mladou Kaju, která se snaží bezhlavé střílení přežít a zároveň najít v chaosu a panice svou mladší sestru. Snímek vznikl na základě reálných svědectví, scénář filmu je založen na hloubkových rozhovorech s přeživšími a snaží se co nejvěrněji zachytit pocity mladých, kteří byli v moment útoku na ostrově. Popisuje události z jejich perspektivy a skládá hold jejich odvaze. (Filmeurope)

Herci a tvůrci 19

Andrea Berntzen

Kaja

Aleksander Holmen

Magnus

Brede Fristad

Petter

Elli Rhiannon Müller Osbourne

Emilie

Sorosh Sadat

Issa

Ada Eide

Caroline

Režie:

Erik Poppe

Scénář:

Anna Bache-WiigSiv Rajendram

Recenze: Utøya, 22. července

Kinobox.cz16. 7. 2018

30%

Totiž, s tím, jak ubíhají minuty, a kromě prvotního šoku se začne odehrávat i něco jiného, film v mých očích hodně začal ztrácet ze své působivosti. Říkal jsem si "Oukej, tohle vypadá už dost přitažené za vlasy, takoví idioti snad být nemohli." Chápal jsem, že ve filmu jistě je nějaká "umělecká licence", a něco je upraveno, aby to působilo "filmověji dramatičtěji".

Komentáře k filmu Utøya, 22. července 5

Brenan88

47 084 bodů 26. 10. 2018

6.5

Intenzivní divácký zážitek,který umocňuje fakt,že se jedná o skutečnou událost. Hodně tomu napomáhá i práce s kamerou a fakt,že byl celý snímek natočený na jeden zátah - tedy bez střihu. To kdy se poprvé rozezní výstřely a začne pravé peklo na zemi dokáže diváka lehce vtáhnout do děje. Herci i neherci jsou výborní a podávají solidní výkon. Osobně bych si představoval více záběru Breivika,takto sledujeme jen pobíhající přeživší a za zvuku střelby.

xxmartinxx

22 280 bodů 1. 9. 2018

Považuju za problém, že není moc velký rozdíl mezi tím o tomhle filmu slyše a pak ho vidět - jeho zhlédnutí nepřidává nic k vědomí, že tento koncept existuje a byl realizován, ale v rámci toho nevychází z očekávání, spíš je upřímně řečeno ani nedorovnává, protože "žánrové" berličky narušují dost často tu úpěnlivě budovanou autenticitu.

lamps

15 156 bodů 22. 4. 2020

Důkladná lekce v laciném vypravěčském nátlaku na diváka. Věřím tomu, že pokud je sledující výrazně citlivé povahy, tak ho to skolí, a nemohu tomu upřít minimálně důrazné zobrazení zdánlivé nekonečnosti 72 minut hrůzy - to je ale možná způsobeno spíše tím, že je koncept filmu totálně nudný a řada pasáží nekonečných hlavně pro diváka. Takhle silné a objemné téma bylo přetaveno do plochého vyprávění bez argumentu, které se snaží publikum pouze vyčerpat a nepodněcovat v něm žádné interpretace ani zvědavost. Mnohdy je to díky zvolené formě správně autentické a mrazivé, ale většinou jen zdlouhavé, povrchní a nezajímavé - a to je u takového námětu prostě hrozně špatně. 22 July Paula Greengraase je daleko intenzivnějším zážitkem, neboť se svéhlavě nesoustředí jen na efekt a nebojí se zasadit celé události, včetně utrpení nevinných obětí (pro nějž nemohu nalézt dostatečně lítostivá slova) do značně naléhavějšího a vyzývavě argumentačního kontextu (a ne, film neobhájí ani námitka, že má jít jen o syrový popis drastických událostí na ostrově - i takový popis přece potřebuje osobitě komunikovat s divákem a nenechávat ho půlku dění odzívat).