Všichni to vědí (2018)

Laškovné sledování španělské svatby a všech jejích členů je natolik autentické a opojné, až jsem si říkal, že by mi vlastně nevadilo v téhle poněkud rozpustilé, ale bezpochyby sympatické společnosti strávit celé dvě hodiny. Jenže pak přijde zvrat a najednou se všechna lehkost vytratí. Což je vzhledem k zápletce samozřejmě v pořádku. Jenže ji nic nenahradí. Drama není dost tlačené, zajímavé „paranoidní“ otázky jsou jen naťuknuty a vyšetřování je možná realistické, ale asi podobně záživné, jako kdyby někdo hodinu a půl hledal v supermarketu ztracené klíče. Vlastně moc nechápu, co Asghar Farhadi natočením Všichni to vědí přesně sledoval. Jestli chtěl tíživé drama o rodině pod tlakem, rozhodně minul cíl. Detektivka to není ani omylem. A všechny ostatní motivy jsou příliš nahodilé a neprokreslené. Je to strašná škoda. Skvělá kulisa i herci a vše podřízeno příběhu, u kterého člověk nechápe, proč ho měl někdo potřebu (minimálně tímhle způsobem) vyprávět.

Na film jsem se dlouho těšila a musím říct, že příběh je sám o sobě zajímavý. Cítíte zoufalství matky, které unesou dítě, ale po zjištění kdo v tom má prsty mě přebehl mráz po zádech při představě, že tohle může někdo udělat kvůli penezům. Hlavní postavy hrají skvěle a je mezi nimi velmi silná chemie

Z filmu jde cítit španělský temperament a jakmile je po svatbě unesena dcera, prožíváte to naplno s hlavní hrdinkou. Mezi ní a Javierem to natolik jiskří, že nepochybujete, že jsou pár i v běžném životě. Bohužel zjištění, kdo za tím vším stojí je vážně smutné.