Všetka divácka pozornosť sa však zúročí v druhej polovici snímky. Tu sa už dostávame k toľko oslavovanému „zjaveniu“ – 59 minút trvajúcej sekvencii, nakrútenej v 3D a na jeden jediný záber. Cesta do noci začína. Hrdinove hľadanie sa mení v blúdenie a prináša jedno prekvapenie za druhým.
Na závěr je třeba upozornit, že tento film rozhodně potřebuje aktivního diváka, který se nezalekne pomalejšího tempa snímku a bude po celou dobu sbírat, uchovávat a nakonec i skládat dohromady indicie noirového příběhu. Odměnou mu ovšem bude zážitek, který žádný současný evropský film nemůže nabídnout.
Promyšlená struktura vyprávění, uvozená velmi nechronologicky a fragmentárně a naopak zakončená táhlým lineárním záběrem bez jediného střihu, nicméně nikdy neslouží formálním exhibicím, ale čistě jen příběhu a tématům přítomným ve filmu, který i přes svou veškerou obrazovou výjimečnost a takřka vizionářský přístup k filmovému médiu působí vlastně skromně a neokázale.
Při hlubším zamyšlení však forma obou zcela odlišných částí dává velký smysl a ačkoli se rozhodně nejedná o divácky přívětivý kus, zanechá ve vás řadu podnětů k zamyšlení i silných obrazů. Detektivně-psychoanalytický příběh se nekompromisně mísí s lynchovskou atmosférou a prchavost minulosti nebývá takto suverénně nasnímaná každý den - originální experiment se proto bez debat vyplatí vidět.
Z môjho pohľadu si Gan Bi určite zaslúži ocenenie za technicky nesmierne náročnú realizáciu hodinového neprerušovaného záberu v 3D, za nekompromisnú umeleckú víziu podporovanú často fantastickými zábermi, pri ktorých sa estéti a cinefili môžu rozplývať v opakovaných orgazmoch.
