The Secret Garden

Žádný filmař 80. let si nebyl tolik vědom důležitosti vrstvení ve vizuální produkci obrazů jako Phil Solomon. Solomon navazuje na brakhageovskou tradici vytváření sledu obrazů, jejichž logika pramení z mnoha rytmických zdrojů, formálních, asociativních, a jejichž soudržnost přechází z jednoho zdroje do druhého. Stejně jako u Brakhage se i zde musí člověk nechat unést transem, který Solomon nabízí, a být si jistý natolik, aby sledoval strukturu, která je založena jak na melodii, harmonii a záblescích metafor, tak na narativní zápletce. *Tajemná zahrada* je jedním z nejlepších Solomonových filmů. Stejně jako u Thorntona a Klahra, i zde se skrývá stín příběhu, který pojednává o přechodu od nevinnosti a zkušenosti k hrůze a extázi.