V provokativním klipu z vlaku jako by se rýsovala variace na muzikálové Vlasy a není jediná: tam válčili ve Vietnamu, tady zase hrozí odvody do Afghánistánu. Znají Doors, slyšeli, že rum se má pít s colou, a Perfect Day jim zní za deště u telefonní budky, která krade mince.
Serebrennikov natočil výborný film, přitom se ale dokázal vyhnout kýčovitému a přeplácanému padání, jak to většinou bývá s nostalgickými filmy. Zdá se, že hlavní postavou zde nejsou tak ani Coj, ani Mike, nýbrž samotné slovo nostalgie. Nostalgie se zvlášť pestře projevuje v létě a léto ještě trvá.
Léto boduje i tím, že se opravdu soustředí čistě jenom na hudbu. Sice tu máme dva muže a jednu ženu, které se kromě manžela líbí i ten druhý, avšak rozhodně jejich vztah nelze nazvat milostným trojúhelníkem, ani nějakou podzápletkou.
Ono je vlastně docela těžké na ni nepřistoupit - podmanivé obrazy se snoubí s chytlavou hudbou a vykreslují příběh fungující na rovině osobní i celospolečenské. Nečekal jsem to, ale strašně jsem si návštěvu leningradského Léta užil. A soundtrack mi ještě nějakou dobu mezi playlisty vydrží.
Film Léto je nejen důležitou historickou výpovědí plnou vynikající hudby, ale i romantickým příběhem o hrdé snaze mladých lidí prosadit za každou cenu svoji vůli a představu o životě. Vyjadřovat se prostřednictvím hudby, kterou mají rádi a nechtějí si ji nechat vzít.
