Záhada Silver Lake (2018)

Mitchellovo Neutečeš bylo příjemnou žánrovkou o to víc jsem byl zvědavý jak si poradí se svým dalším snímkem. Záhada Silver Lake byla režisérskou maturitou,kterou Mitchell splnil,ALE s odřenýma ušima. Jedna věc je,že si napsal scénář a věřím,že na papíře to vypadalo skvěle,ale druhá věc je samostatné převedení na plátna kin což už tak lehce nešlo. Celý film jsem chápal jako takovou poctu noir detektivkám se spoustou odkazů na popkulturu,Hitchcocka a starý Hollywood. Pozornému divákovi určitě nic neuteče. Navíc je zde cítit značná inspirace Lynchem ke kterému má však Mitchell ještě dost daleko. Atmosféra je dobrá a co chvíle na vás dýchne závan z minulosti. Hodně tomu pomáhá úžasná práce s kamerou a naprosto fenomenální soundtrack. Během těch 139 minut uvidíme spoustu dějových zvratů,ale není to zas tak šokující jak bylo asi v plánu. Garfield po většinu času jen navštěvuje různá místa v Los Angeles a potkává samé podivíny. S těmi vede nezajímavé rozhovor a celé se to skoro nikam nehne. Je to takové potulování od ničeho k ničemu,ale aspoň to dobře vypadá. Přes tu spoustu WTF momentů jsem si říkal,že by filmu slušelo vynechání komedie. Chápu,že je to taková noir detektivka pro teenagery,ale občas toho bylo moc. S blížícím se koncem je to větší a větší úlet a samotné rozuzlení mne teda vůbec nenadchlo. Suma sumárum to není zlé,ale rozhodně to není tak dobré jak bych si přál.

Chválím originální námět i snahu skloubit mysteriózní thriller a komedii. Na úvod to vypadá slibně a film baví. Ale posléze to sklouzne do nudnější a bohužel delší části filmu, kdy si divák ani trochu nemůže jednotlivé události propojit a pořád si říká, co z toho vyleze a hlavně si přeje, aby to bezcílné bloumání po LA už skončilo. Závěr se mi zdál příliš nerealistický, mimo, jakoby sám scénárista nevěděl, jak to má uzavřít a tak tam napsal první blbost, co ho napadla.