Nicméně Spike Lee jako by se nedokázal se svým vyprávěním rozloučit v nejlepším, takže mu přidělil hned několik konců. A v posledním z nich, plakátové agitce z bouří současné Ameriky včetně čitelných odkazů k Donaldu Trumpovi, vrazí vlastnímu hrdinovi kudlu do zad.
Nejpůsobivější je pak samotný reálný předobraz, z jehož neuvěřitelnosti vyvstává pár plusových bodů, společně se závěrem, který počátek 70. let propojuje se současností sledem záběrů z rasových nepokojů z Charlotsville, na něž posléze reaguje Spikem nenáviděný Donald Trump.
BlacKkKlansman je výborne zrežírovaný film. Začína pomaly, dlhé dialógy i scény vás spočiatku nechajú hmýriť sa na sedadle, no od druhej tretiny sa rozbieha a graduje. Čím ste ďalej, tým vyššie hodnotenie mu chcete dať. V polovici ste už na 8/10 a ku koncu sa štveráte vyššie. Ak na vás zapôsobí aj prepojenie so skutočným dianím vo svete, prihadzujte ešte bod – a ste tam, kde my.
Spike Lee sa po dlhých rokoch vrátil v poriadnom štýle a vďaka dobrému námetu dokázal vyčariť veľmi originálnu snímku. Ústredná dvojica v podaní hercov Johna Washingtona (áno, Denzelovho syna) a Adama Drivera ťahá snímku neuveriteľným štýlom vpred.
Spike Lee natočil politicky uvědomělé, angažované a naléhavé dílo, které je současně velmi zábavné v tom, jak si pohrává s filmovými žánry a jejich postupy. Učinil tak s lehkostí, nadsázkou, ale i silným a mrazivým morálním poselstvím k dnešku. Vznikl tak jeho nejlepší a současně nejdiváčtější film minimálně za poslední dekádu.
Straight Outta Compton, Uteč, Black Panther, teď tohle; black power v Hollywoodu do toho šlape. Tentokrát zřejmě otevřeněji než jindy, neboť se nejedná o satirický horor či akční komiksárnu, nýbrž (plus mínus) realistický příběh, navíc s doslovnými odkazy na loňské rasové nepokoje v Charlottsville či Trumpovu politiku.
BlacKkKlansman má sice těžko zapamatovatelný název, ale po zhlédnutí se vám již vryje do paměti. Jak křičí jeho samotné heslo, je to „šílený, pobuřující, neuvěřitelný, ale skutečný příběh“, a lépe by tuto podívanou ani nešlo charakterizovat. Spolu s kvalitními hereckými výkony, atmosférou, z které přímo dýchají sedmdesátky, chytlavým soundtrackem a poutavým příběhem, je to podívaná, kterou zkrátka stojí za to vidět.
Na několika místech je sice ono poselství protlačováno příliš doslovně a trochu násilně, ale to ještě silněji podtrhává potřebu apelovat na diváka. Potřebu poučit návštěvníky kina z minulosti.
Našli jste chybu nebo něco chybí? Napište nám.
